Legenda růží.

Legenda růží.
To bylo nutné příliš daleko jít a nechat svítit srdce v bouřích snění, dotknout se harfy, bolest nezahojit, a hledat perly, kde jich není, není. Motýli modří létli do oken mých tam s mléčné dráhy, s němých smutných lodí, tůň zvířila se slzí vyroněných, jak blízký někdo když tam kámen hodí. Pavučin soumrak kouzlem přikryl mi zrak, vějíře v tempu potácivém hrály, pil krev mých dlaní lačný, bronzový mrak, a zvony fialově naříkaly. 53 To bylo nutné: Život, Babylon snů, vzdálený přízrak srdce, věnec růží, bolestné stíny smrti v bílém jasnu, jezero luny, jež se v tepnu úží, zem černá pod nohama, na prsou chlad, nad hlavou píseň ptáků v žalné pouti, květ krve předurčený s hranice plát a větrem rozmetaný v slzách plouti. A tak jsem přešla kdysi s Ostrova most Šílených vzdechů mořem k nové zemi, červánků keř kde právě večerem rost, rudými zakrvácen liliemi. Vše bylo nutné, abych došla až tam, kde ty jsi čekal, v pouštích Visí těkal. Červánky, Žalmy růží vykvetly tmám, mých Žalmů Růže: ó tys na mne čekal. 54