Slunečnice.

Růžena Jesenská

Slunečnice.
Ach slunečnice měly v očích otázku a pily slunce – život zraků svých, já ptala se a neměla co pít, ó slunce zapadalo, v brázdách krvavých leželo srdce. Proč jsi je chtěl mít? Ach slunečnice dívaly se na lásku v tajemnou zahradu. A v stínech slzavých leželo srdce – proč jsi je chtěl mít? Snad mělo travou vzrůst, asfodely vysoko z něho dýchat měly, snad dávno mělo rubíny své skrýt – – ó proč jsi je chtěl mít? Z plamenů věčných ohňů mých – – Ty budeš světlo pít, ó budeš světlo pít! 37