Noc divně světlá.

Růžena Jesenská

Noc divně světlá.
Noc divně světlá lunou rozechvěná, stříbrné orchideje mlžný květ, tůň modravá, lekníny posázená, záhadných snění vykoupený svět. Roj zlatých hmyzů melodicky bzučí, snad hvězdy rozptýlený teplý pel, neb luna zpívá, moře z dálky hučí, neb jenom háj to našich srdcí zněl. Noc divně světlá. A tys dítě luny. Mám v krvi plamen, v duši palem stín, pojď, sednem spolu na písčité duny před moře safírový vábný klín. 33 Tys dítě luny – pij z mých rudých retů, tvé barvy miluju, buď strážcem tmám, ty Světlo světel, drahý Květe květů, sviť, dýchej v srdce mé: svou krev ti dám. Dám všecko, čím můj slunce západ hoří, ty chápeš příčiny požárů všech, tys dítě luny – světlé Moře moří, mé lásky Láska, sladkých vzdechů Vzdech! 34