Byla jsem příliš smutná...

Růžena Jesenská

Byla jsem příliš smutná...
Byla jsem příliš smutná, když slunce zapadalo. Ta cesta byla nutná, a slunce zapadalo. Zlatem se vrby zjasnily, a oči tvé tam svítily, tys byl tak divně blízký. Tys odpovědi nečekal, a tiše moji bolest – vzal, když řeka zaplakala. V tvém srdci svatý Rubín plál a řeka zaplakala. Tvá duše se mne dotekla, mne křídlem obejmula, oblaka plula, plula, květ s květem v hvězdu srůstá, ni slova naše ústa neřekla. – Tys byl tak divně blízký. 21