Ballada našich večerů...

Růžena Jesenská

Ballada našich večerů...
S tebou, s tebou hledím v modrou propast vod vzduchu, zítřků. Hvězdy žhavě tančící chaos přece zrodil. Slyšíš doprovod moře k jejich víření? Už vlající prapory červánků stáhla tma, a v kraje obzoru se perleťově zatřpytila osamělá škeble. Kéž by lodí byla pro nás připravenou v azurové báji! Smaragd v prstenu tvém – muška zelená – dívá se a přemýšlí, proč z očí mých ještě slzy padají. Ó světla vzdálená na ostrovech našich levandulových! Prostor závratný! A moře pohyblivé. S tebou, s tebou v modrou propast! Zlatí ptáci potácivě padli v stín. Tak sen se ztrácí v bráně zhaslé duhy, a tak v zádumčivé dálce v rudých květech v azurové báji lodi nedočkané pyšně umírají. 31