V starém zámku.

Růžena Jesenská

V starém zámku.
Chtěla bych být v tom starém zámku sama, kde teskný klavír v noci ze snů vzdychá, kde v modrém sále zjevuje se dáma, jež milovala nešťastného mnicha, kde v parku cesty k zabloudění vedou, kde netykavky s orchidejí bledou, z Jericha růže kvetou opojivé, krvavé buky šumí písně snivé, kde věžička je smutně pochýlena, kde pláče o půlnoci černá fena, kde kroky na parketách umírají, jak zpověď písní v sasankovém háji, kde do oken se dívá dálka bdící a proměnlivé noci milující. V tom starém zámku chtěla bych být sama a zpívat svoje neskončené drama – a tiše, tiše okna otvírati, když k lesům luzně oblaky se zlatí, 9 číst v starých knihách dávno nedotknutých a stopy palců hladit v listech žlutých, poslouchat cvrčky, nudit se – a čekat, slz horkých příval nechat volně stékat, žít bez bázně, že střízlivost mě zmučí, a stromy vidět přes hnízda jak pučí, hymnami bouří dát se uchvacovat a blesky komnaty své osvěcovat, do snů svých nechat vítr výt a kvílet a křísit květ, jenž umdlen z dálky přilét, a čekat s vírou, která skály tříští, Zázraku můj, v tvé velké, slavné Příští. 10

Básně v knize Rudé západy: