NA ÚTĚKU.

NA ÚTĚKU.
Podle břehu voda hučí, voda hučí, vítr skučí, svatá Panna udýchána tiskne dítě do náručí. Voda chladí, vítr mrazí, cvalem sledují je vrazi, div že paty Josef svatý o kámen si neurazí. Přišli k poli: rolník seje, s čela pot se proudem leje. 7 „Vzrůstej zrní z hroudy, z trní, požehnání Bůh ti přeje! 8 Zachraň nás tu, dobrý muži, skryjeme se do ostruží!“ A to zkvétá, stéblo metá, vlčí mák v něm plane růží – – Přišli vrazi: „Muži milý, viděl’s matku přede chvílí? Nesla dítě, jedem hbitě, zmizela nám za obilí!“ – „Viděl jsem ji, je mi líto, když jsem rozséval to žito“. – „Mluvíš, blázne, řeči prázdné, loni dávno zasel jsi to!“ 9