KÁZÁNÍ SV. ANTONÍNA.

KÁZÁNÍ SV. ANTONÍNA.
Do siného moře kde se řeka vlívá, na pobřeží stojí světec Antonín, náruč otevírá, do dálky se dívá, do vln volá, pláče, vlna hučí, zpívá – za ním Rimiňané tmějí se jak stín. „Rybičky, mé sestry, ke mně spějte, ryby, vám chci slova Páně živný lámat chléb, lidé otupěli, bludem bezpochyby, marné jsou mé hrozby, marné ráje sliby, slovo Antonína je jim za poškleb!“ Divy Páně! – Moře bouří se a čeří, na tisíce rybek spěje ku břehu, tisíc těl a ploutví šlehá, k zemi měří, šupiny se svítí jako páví peří, celé moře s řekou dá se do běhu. 37 V předu rybky malé batolí se dětsky, zlatem planou očka nedočkavě všem, za nimi se velké do pěn noří všecky, vzadu obři hlubin lid ten nevěrecký děsí příšerným a skelným pohledem. Ticho. Naslouchají. Každá ploutev ztichla, jenom moře vzadu bzučí písničkou. „Díky, milé ryby!“ ústa světce vzdychla, „dojemná je vaše poslušnost, tak rychlá, Stvořitel dnes divy koná rybičkou. Mezi zvěří země vy jste vyvoleny, zvířátka vy vodní v říši korálů, v hloubi klid a snění, nad vámi bouř, pěny, před potopy hrůzou navždy zachráněny v živlu sladkém, slaném, rovném křišťálu. Bůh vám dal byt krásný, jasné vodní sluje, žádný palác králů jim se nerovná, svobodna a šťastna rybka si tam pluje, prales zázračný ji divy obklopuje, něma Boha chválí říše čarovná. Sestřičky mé, ryby, miláčkové Páně, mezi vámi volil rybářů si kruh, vy jste živily ho, daly peníz daně, on vás žehnal, množil, prošel vodní pláně, bouři tišil, kázal u vás, vlídný Bůh. Jonáš v břiše ryby obrazem je Krista, který po vzkříšení žehná pokrm ryb, Tobiáši ryba nové světlo chystá, voda, živel rybí, křtem je spása jistá, Petr lidi loví, jak děl Pána slib. Rybičky mé zlaté, zvířátka vy němá, zahrnutá péčí Tvůrce tvorů všech, ukažte svou vděčnost, jaké bludař nemá, po způsobu vlastním tady přede všema klanějte se Pánu ve svých zástupech!“ Na ta slova divem ryby tisíceré otvírají ústa, sklánějí se hned, ocasem i ploutví ryba do vln pere, barvy mění, blýská, ku předu se dere, nežli potopí se v tůni naposled. Němo bylo, ticho divném po kázání. Rimiňané k nohám světce klekají, který rybám žehná nad nesmírnou slání – Sklopily se oči v tichém přemítání, po smíření nebes duše volají. Sv. Antonín Padovánský, františkán. Zemřel a pochován v Padově roku 1231.
38