BUBLINY.

BUBLINY. LEGENDA PŘÍBRAMSKÁ.
Do vltavských vln, palčivých ran pln, mlčelivý klesl zpovědník. A jak v siném proudu znik, zaúpěla Praha, ve tvář krále vraha krvavý proud střík. Svaté hlavy tíž padá níž a níž, chví se, trne řeky Vltavy posvátný proud modravý, vlna šumí, úpí, bubliny se z hloubi kupí svaté u hlavy. Ale jaký div! Když do nebes niv duše spěla v slunné výšiny, nad hladinou bubliny vzplály v žhavém kruhu, věnčí Páně sluhu, chloubu otčiny. 39 Větřík přestal dout, posvěcený proud svaté břímě v slavném tichu nes’, zmlkly vlny, ztichl jez, žasnou rybek sjezdy, kolem hlavy hvězdy září do nebes. Kudy světec plulplul, svítil vodní důl, břehy zkvetly noční tišinou novou vonnou květinou: silná, čistá vůně dýchá do vln tůně zlatou bublinou. Dívky! vonný máj přišel v český kraj, svatojanské kvítí začlo růst: pleťte věnce, minul stesk a půst, pleťte vytrvale, světci Janu k chvále mlčelivých úst. Na Příbramsku zovou bublinami květinu pryskyřníkovitou upolín evropský (Trollius europaeus) pro její kulovatý květ. Někde ji jmenují také buličí oko, boleočko, vartecké kvítko a j. Sochy svatojanské hojně zdobí lid náš věnečky a kytkami této vonné a krásné květiny. Někde nazývají svatojanským kvítím blaťouch, někde také kopretinu (tuto, že kvete kolem sv. Jana Křtitele).
40