ANDĚL PÁNĚ.

Sigismund Bouška

ANDĚL PÁNĚ.
Don Zavala byl zajat v boji a ruce spjaty ve jho pout, jej láska ke Karlosu pojí, rád za něho dá volnost svoji a proleje své krve proud. Děl soudce změřiv přísně odbojníka: „Zpovědníka!“ Don Zavala stál sloupem pevně. „Kdy?“ ptal se krátce jeho ret a svatým klidem mluvil zjevně. A generál ho změřil hněvně: „Tu půlhodinku, brachu, hned, než zazní večer s věžní rudé báně „Anděl Páně“. Již tmí se večer. Vešly stráže, by dovedly ho k popravě. Lid tísní se, jej zříti baže. „Zbraň k líci!“ setník mužům káže a nebe rudne v záplavě. V tom zazněl zvon a pěje ke cti Panně „Anděl Páně“. Vše smeká. K zemi klesly zbraně, don Zavala, v ráz pokleká, a slzy v zrak mu tryskly maně, ret modlí se o pomoc k Panně snad naposled... Hle! člověka, šat bílý mává... „Milost!“... Dozněl v pláně „Anděl Páně“. Don Zavala, důstojník španělský, pro velezradu k smrti odsouzený.
44