HOUBY.

HOUBY. LEGENDA ČESKÁ.
Muziky hrají po celém kraji, svatý Petr s Kristem Pánem ubírá se českým lánem, vracejí se k ráji. Už se slunce kloní, po kraji to voní, chtěl by Petr do vesnice na koláče při muzice, zlá ho touha honí. A jak jdou poli, Pán k tomu svolí: „Skoč si, ale vrať se brzy, a nic nejez!“ – To ho mrzí, to ho skoro bolí. Ale již běží, hlava se sněží, krčma dívek, hochů plna, jediná to pestrá vlna, samá barva svěží. Do kola skočí a již se točí! Veselé je posvícení, radost, jaké rovno není, všechněm plane z očí. „Ichuchu!“ výská celičká víska – – Venku chudé děti sedí, polekaně dovnitř hledí, stýská se jim, stýská. Petr kolem letí, nedbá nuzných dětí, koláče mu v kapsu skryli, hosta z dáli pohostili, host – ten radost světí! Však už volá Pán, čas je vyjít z bran! Ještě naposledy kolem – – a již spěchá zase polem spocen, udýchán. Muziky hrají po celém kraji, Kristus vlídný zvolna kráčí, Petr za ním nohu vláčí, jídlo v kapsách tají. 21 Nedá mu to, nedá, v kapse tajně hledá, koláč vonný láká, láká – – Ukous rychle – zuby cvaká, Pán to zhlédl! běda! „Petře!“ Kristus řekl – Jak se Petr lekl! drobty rychle vyplil na zem a před Kristem Pánem rázem, vědom viny, klekl. Usmál se mu Pán, shýb’ se v český lán, sousta dotekl se slinou, rozhodil je nad mýtinou do všech světa stran. Petře, taký div nezřels jaktěživ! Co ti z huby na zem spadlo, rostlo, novou chutí sládlo houbou z českých niv. Petr hlédne líp: vidí tvrdý hřib, strakoš do mechu se krčí, zlatý ryzec pode smrčí, hlíva kyne s lip. Co to bylo hub na hladový zub! duhami to v lese hraje, vyzývá to české kraje na bohatý lup. Jak bílé kvítí májovky svítí a jak zlaté pampelišky v tratoli se kupí lišky, václavky zas v mýti. Z drobtů koláče rostou křapáče, syrovinka do kloboučku pozvedá se polehoučku, mlékem zapláče. Korálů má vzhled kuřátkový květ, bělorůžné žampiony svítí jako lampiony u holoubků hned. A Pán žehnal jen houby zamyšlen: „To je pro ty chudé děti, na něž neměls zapomněti u hospody stěn! Sotva však se dál Kristus s Petrem bral, ďábel, který civěl v skrejši, chce hned býti umělejší, drobty posbíral. Mumlá pekla pán čáry v sedmihran, drobtů dotekl se slinou, kleje, hází nad mýtinou do všech světa stran. 22 Prská, fouká v zem, kletbu mísí všem, prašivky jdou z klína země, jedovaté, zhoubné plémě s dračím výtrusem. Na všech stranách hned pestrý roste jed, rudě líčí muchomůrku, bílou slinou třísní kůrku vábně na pohled. Vzácné barvy vzal, houby natíral, aby klamal, podvod páše, ano, „hřiba satanáše“ v purpur oblíkal. A zas nová lest ďáblu dělá čest: do hub Božích svoje trousí, až je lidé popletou si v temnu lesních cest. Pozor, pozor teď, děti, na tu změť, jen co vyšlo z ruky Boží, ať se do košíčku složí, ostatní je smeť! 23