NEBES KLÍČ.

NEBES KLÍČ.
Podle chaty jabloň stará, na ní muka Boží, a k nímnim svými okolíky pne se bujné hloží. Pode stříškou rozepjatý Kristus malovaný, Jan a Panna v gloriole, obraz popraskaný. A v té chatě matka stará, služebnice Boží, nemůže-li tady venku, v lůžku dlaně složí. Zrnko pouští po zrnéčku, modlitbičku šeptá, bída tlačí, nemoc pálí, matka nezareptá. „Pojď sem, hochu, slib mi svatě při té Boží muce, že ty za mě s růženečkem denně sepneš ruce. Růženeček prosba mocná, milá svaté Panně, bude tobě nápomocná, klíčem k nebes bráně.“ Dítě slíbí, matka skoná, dítě nerozumí; jen ta jabloň s Boží mukou venku teskně šumí. Přešla doba. Válka děsí, cválá s morem zemí, sžehla chatu, jen ta jabloň stojí, soudce němý. 52 Kde je dítě? – Muž to přísný dumá na bojišti, k rodné chatě duch se vrací, letí v dobu příští. „Vari s cesty! pane Spánku, povinnost mi káže“ – a již zrnko ku zrnéčku na šňůrce se váže. Vítr táhne, mraky plouží, kdo to bloudí nocí? sluha Páně bdí a touží přispět ku pomoci. „Kam tak pozdě, sluho Boží?“ – „Zítra boj se strojí, čeká smrt a dobře s Bohem smířit duši svoji. Jak? co vidím? růženeček?“ Hejtman usmívá se: „Celý život zrnem Božím prst můj probírá se. Slova matky, slova svatá, ta mě zavázala, když mě mátla chvíle klatá, světlem při mně stála.“ Hejtman kleká, zpovídá se, v prsa svá se bije, kříže svaté rozhřešení milost s nebe lije. Na den druhý děla hučí, salvami smrt hřímá, hejtman odkaz matky svatý v ztuhlé ruce třímá. Pod jabloní suchých snětí, kde pní muka Boží, vítězovo tělo padlo v rozdupané hloží – – 53