MINISTRANT

MINISTRANT
U Ludmily nohou sedí, bábě v modré oči hledí, na kolenou ruce spjaté, poslouchá ty řeči svaté o království Božím. Jak ta babička je milá! A jak je ta hlava bílá kněze Kajchy ctihodného! něco vane posvátného z jeho starých očí. Přítel otce Methoděje! Až se srdce v prsou chvěje, jaké dal mu krásné zpěvy, jaké nadpozemské zjevy na obraze zlatém! Tak tu trojice ta sedí a jen hocha odpovědi Kopaniny ticho ruší, a jen trojí srdce buší v staré síni hradu. „Babičko má, líp než v Budči tady se to s tebou učí, tam je všecko po latině, ale tady v Kopanině, rodnou mluvíš řečí. 31 A když otec Pavel slouží, kterak srdce moje touží: jako jiné jeho děti také svaté při oběti přisluhovat chvíli.“ Otec Pavel usmívá se, na Ludmilu zadívá se, po hlavičce kudrnaté hladí hocha mnohokráte, přivoluje k přání. Na druhý den časně z rána otvírá se kaply brána, kněžic mladý blahem září, s Kajchou spěje ku oltáři, svatou knihu nese. Co tam psáno, Bohem dáno, české zemi darováno, vlastní rukou světec Cyrill znaménka ta nová vyryl v zlaté blány knihy. Václav kleká, Václav vstává, sledovati neustává otce Pavla každé hnutí, při hostie pozdvihnutí do prsou se bije. Ludmila se kloní lebí, Pavel myslí, že je v nebi, andělé dva s obé strany, křídla i šat duhovaný, u kněžice klečí. Pavel ve snách domů přišel, dobře viděl, dobře slyšel, kterak andělíček svatý, jako Václav kudrnatý, při mši napovídal. Přední Kopanina v Pražském kraji u Tuchoměřic má jeden z nejstarších románských kostelů v Čechách. Druhdy tam stával hrad sv. Ludmily. Odtud vyjížděla sv. Ludmila do blízkého „Budče“, kdež byla křesťanská škola. – Třetí neděle postní, zvaná „kejchavá“, lépe prý sluje Kajchova, od kněze sv. Ludmily, žáka to Methodějova.
32