SMRT SV. FILIPA BENICKÉHO.

Sigismund Bouška

SMRT SV. FILIPA BENICKÉHO.
Na prostém lůžku v klášterní své cele již světec umíral a hleděl v nebes výšku, kde vstříc mu pěli nebes archandělé. „Ó podejte mi sem mou nejmilejší knížku!“ tak řekl ku bratrům, již stáli v lůžka čele. Jak nevyhovět poslednímu přání, když bratr odchází a nevrátí se více? Již knihu po knize mu nosí bez ustání, však pořád marně jen tu knížku hledajíce. „To není kniha ta, již přál jsem sobě, bratří!“ Ó marně po knize se ruka lásky shání! Tu posléz krucifix na holé stěně spatří, před kterým klekával muž svatý každodenně, i vezmou svatý kříž a nesou neprodleně jej světci náhradou za potracenou knihu. Hle, oko hasnoucí zaplálo v okamihu a duše chtějící již vale dáti světu, se celá připíná na kříže svatou tíhu a ruka třesavě ten poklad nese k retu. A ku bratrům své vděčné oči zdvihá: „Dík, synové, to moje byla kniha!“ – V té knize rozjímal, v té knize vždycky četl, v té přál se potěšit, než posléz k nebi vzlétl, by stránku poslední, jež věčným světlem září, si přečet nadšeně v tvář Boží hledě tváří. Sv. Filip ze slavného rodu Benických ve Florencii (1233-1285), byl lékařem, později knězem a představeným řádu Servitů, t. j. služebníků Marie Panny.
41