SMUTNÁ POHÁDKA.

SMUTNÁ POHÁDKA.
Pohádku známou, přátelé, svolíte-li, z dětského snění znovu vám připomenu, pohádku smutnou, při níž jsme zachvěli se hrůzou a děsem. V krajině dálné, za sedmým modrým vrchem, v údolí pustém v jeskyni netvor sídlil, zubatým hřbetem, ohonem mrskal skálu, plamenem dýchal. Duněla země pod tíhou jeho plátů, svěží zeleň spálil Sodomy dechem, prchalo ptactvo z okruhu jeho sluje, zmlknula města. Ohnivý jícen nesytil hrudou země, prchala zvěř a pusty jsou pole, lesy – nevinné děti žádá si netvor pouze, po krvi lačný. Nevinné děti uchopil z klína matky, s výkřikem děsu umlkly na vždy němy, marně jen matky v šílenství bolu kvílí: „Zachraň nás, Jiří!“ Znáte-li, drazí, pohádku onu starou? Chápete nyní hluboký její smysl? Od Baltu břehů netvora toho vidím nořit se z hloubi. 61 Rujanu starou, Vinetu čarokrásnou, Polabské nivy pustoší dračím zubem, kolébku Slávskou, slavenou pěvcem Janem, na rakev mění. Slyšíte nářek pradávných našich bratří? Slyšíte? Ticho. Oněmly širé pláně. Ku jiné straně netvora krunýř míří: k Evropy srdci. V ohradě vrchů, v zeleném rámci lesů otčina naše, vlažená řek svých rosou, hlaholem českým vlní se, Prahu v středu, kolébka písní. Veselé Bůh nám do prsou srdce vložil, veselé děti rád má na nivách země, skřivanem píseň při práci ze rtů letí, za pluhem pílí. Bratří a sestry, pohleďte k horám hranic! netvora hlavu za nimi růsti vidím: z Polabských hrobů k našemu ráji táhne zbavit nás řeči. Radostné zpěvy Vltavy krásných dětí dráždí jej k lupu, po krvi naší touží, po dětech našich, naději naší svaté, posvátném věnu. 62 Přátelé, bratří, povstaňme všichni k boji, zažeňme draka v otčinu jeho dálnou, netrpme déle na půdě naší svaté dávného škůdce! Běda matkám, třikráte, drazí, běda, které jak ženy v Molocha temných dobách, vrhají v tlamu netvora nenasytnou vlastní své děti! – – Zjevení svaté na bílém koni vidím: Není to Jiří, hrdinská je to Matka, do boje volá s odvěkým naším vrahem všecky své věrné: České matky, chraňte své děti drahé, otcové čeští, Václava svatou řečí syťte jich duše, podejte věrné paže Matici svojí! 63 CHYBY TISKOVÉ.
Na str. 10. poslední verš – čti „v chatu.“ Na str. 12. první verš – čti „Hle ta chatka...“ Na str. 14. prostřední sloupec, 3. verš – čti „chcete-li.“ Na str. 14. prostřední sloupec, 5. verš – čti „nad stromy.“ Na str. 15. verš 8. – čti „pláčíc.“ Na str. 16. verš 11. – čti „Jsi svoboden!“ Na str. 15. verš 8. – čti „plačíc.“ Na str. 35. verš 3. dole – čti „šlehán dešti.“ Na str. 48. řádka 2. – čti „původu německého.“ Na str. 52. verš 3. – čti „k nim.“ Na str. 55. verš 1. – čti „památku,“ Na str. 58. verš 4. dole – čti „püjdem as,“
[64] OBSAH.
Na útěku7 Legenda nazaretská10 Legenda egyptská11 Dva trámy13 Trn bodlák. Legenda biblická14 Tělo Satanovo. Legenda Origenova15 Jesus Barabbas 16 Legenda velkopáteční. Česká18 Legenda nebeská. Česká20 Houby. Legenda česká21 Tři noci. Legenda mikulášská24 Dar Hyeny26 Cesty Boží27 Ministrant31 Otčenáš33 Kázání sv. Antonína37 Bubliny. Legenda příbramská39 Smrt sv. Filipa Benického41 Ďáblova kniha42 Anděl Páně44 Pohřeb. Legenda pařížská45 Závist. Legenda německá47 Kazatel49 Legenda břevnovská50 Hrob na cestě. Legenda broumovská51 Nebes klíč52 Pták54 Karlšteinští havrani57 Matička Sláva59 Smutná pohádka61
E: tb; 2004 [65]