VI. Tys modrou snivou mluvou očí svých

Josef Kuchař

VI.
Tys modrou snivou mluvou očí svých Tys modrou snivou mluvou očí svých
 mne na vždy s klidné dráhy svedla, a plavých vlasů zlatým vrkočem mně mysl, srdce obepředla. A umřelas. Mně zbylo děcko jen ve chudou zabaleno plínku; já vinu k ňadrům je: tu bolestnou a tichou na tě upomínku. A vidím, z modrých květů na hrobě jak vstává zrak tvůj, vstříc mně svítí, a cítím plavý vlas tvůj kol mne vlát a opřádat mne vonnou sítí. Kol šíje měkká bílá náruč tvá se klade mi ve chvějném stonu – já zmírám v modrém moři očí tvých a v záplavě tvých vlasů tonu... Tys modrou snivou mluvou očí svých mne na vždy s klidné dráhy svedla, a plavých vlasů zlatým vrkočem mně mysl, srdce obepředla. 29
Básně v knize Ze zašlých a nových dob:
  1. ZDROJ POESIE.
  2. MRTVÉ MATIČCE.
  3. KLEKÁNÍ.
  4. POUTNÍK.
  5. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše,
  6. II. Světice má, s hvězdných výšin
  7. III. Mně na mysli teď často vroucně tanou
  8. IV. ZELENEC.
  9. V. Mé srdce opojeno podřimuje
  10. VI. Tys modrou snivou mluvou očí svých
  11. VII. VZPOMÍNKY.
  12. VIII. RŮŽOVÁ POUPATA.
  13. IX. PRVNÍ SNÍH.
  14. X. MYRTA.
  15. XI. NOCTURNO.
  16. I. Jara se zachvěla étherem zvěst –
  17. II. Otevřelo jaro oči fialkové – –
  18. III. Já v zimě teskné báje před:
  19. IV. Sklopilo slunce oči svoje,
  20. V. Ach, utonout bych přál si v lesku jara
  21. VI. CHORÁL.
  22. I. Tak smutně hléd k nám v loučení
  23. II. Ta muka naše zná jen bůh
  24. III. Rve pozdní jeseň zbylé léta zdoby:
  25. IV. Kdys duši byl bych snad vyplakal,
  26. V. Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? –
  27. VI. Květ smrti bledý v líčku,
  28. VII. Žlutým listem zadumčivá
  29. MŮJ ŽIVOT.
  30. KOSTELÍK.
  31. STESK BEZNADĚJE.
  32. JEHO OSVÍCENOSTI panu JANU HRABĚTI Z HARRACHŮ
  33. KU STŘÍBRNÉ SVATBĚ DO ALBUM.