VII. VZPOMÍNKY.

Josef Kuchař

VII.
VZPOMÍNKY.
Mně kukačkou a echem znívá v srdci chvíle, kdy s poupat retů tvých se chvělo: já jsem tvou – den jizbou v šero has a já tě v náruč schvátil tak jemnou jako laň, mně tiše oddanou. Pak sny a štěstím šli jsme jako s jitrem rosa, a smrákal-li se život někdy bouří zlou: já k vzdorným ňadrům svým tě, kvítek plachý, stulil tak jemnou jako laň, mně tiše oddanou. Již rostla myrta naše; svěží zeleň její tu vdechla do ní blahá naděj srdcí dvou – ta tichá myrta ví, že kvetla jsi mně v družku tak jemnou jako laň, mně tiše oddanou. Tu kynul čas a navždy dělil naše cesty – ty hynouc, že jdu za bloudivou hvězdou svou, jsi vdechla zpomínkou mně ve hruď svoji duši tak jemnou jako laň, mně tiše oddanou. A v ráz pak smrti peruť když ti zastínila zdroj modrých sladkých očí bezehvězdnou tmou, tys k bohu jen, pak na mne upřela svou mysl, tak jemnou jako laň, mně tiše oddanou. 30
Básně v knize Ze zašlých a nových dob:
  1. ZDROJ POESIE.
  2. MRTVÉ MATIČCE.
  3. KLEKÁNÍ.
  4. POUTNÍK.
  5. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše,
  6. II. Světice má, s hvězdných výšin
  7. III. Mně na mysli teď často vroucně tanou
  8. IV. ZELENEC.
  9. V. Mé srdce opojeno podřimuje
  10. VI. Tys modrou snivou mluvou očí svých
  11. VII. VZPOMÍNKY.
  12. VIII. RŮŽOVÁ POUPATA.
  13. IX. PRVNÍ SNÍH.
  14. X. MYRTA.
  15. XI. NOCTURNO.
  16. I. Jara se zachvěla étherem zvěst –
  17. II. Otevřelo jaro oči fialkové – –
  18. III. Já v zimě teskné báje před:
  19. IV. Sklopilo slunce oči svoje,
  20. V. Ach, utonout bych přál si v lesku jara
  21. VI. CHORÁL.
  22. I. Tak smutně hléd k nám v loučení
  23. II. Ta muka naše zná jen bůh
  24. III. Rve pozdní jeseň zbylé léta zdoby:
  25. IV. Kdys duši byl bych snad vyplakal,
  26. V. Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? –
  27. VI. Květ smrti bledý v líčku,
  28. VII. Žlutým listem zadumčivá
  29. MŮJ ŽIVOT.
  30. KOSTELÍK.
  31. STESK BEZNADĚJE.
  32. JEHO OSVÍCENOSTI panu JANU HRABĚTI Z HARRACHŮ
  33. KU STŘÍBRNÉ SVATBĚ DO ALBUM.