II. Ta muka naše zná jen bůh

Josef Kuchař

II.
Ta muka naše zná jen bůh
Ta muka naše zná jen bůh
v těch temných trapných chvílích, když lákala tě víla zlá v noc do svých loktů bílých.
My nechtěli ni uvěřit, že mohla by být vzata nám náhle tak a na věky ta hlavinka tvá zlatá. My doufali a věřili až v nejslednější chvíli, že zacloní tě křídlem svým tvůj krásný anděl bílý... V tom – jakby šumot perutí? – z nás každý mrazně vážný: to v pláči od tvé kolébky v dál mizel anděl strážný... 50