V. Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? –

Josef Kuchař

V.
Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? – Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? –
 V něm seraf snesl hvězdnatými křídly sen jarní noci v záhon fialkový... Teď zamčen je – a věčná tma v něm sídlí. – Jak stůňu po něm! – kéžKéž ten vonný teplý hled mi svitne jednou ještě – naposled! Ó jistě kdysi – srdce mi to praví – až líc má bledá, touhou uplakána se vnoří v modrý kvítek usedavý, jenž na růvku tvém útrpně zkvet z rána: mně náhle svitne z kvítku vstříc tvůj, dítě, hled – o kdysi jistě, vím to – naposled... 53
Básně v knize Ze zašlých a nových dob:
  1. ZDROJ POESIE.
  2. MRTVÉ MATIČCE.
  3. KLEKÁNÍ.
  4. POUTNÍK.
  5. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše,
  6. II. Světice má, s hvězdných výšin
  7. III. Mně na mysli teď často vroucně tanou
  8. IV. ZELENEC.
  9. V. Mé srdce opojeno podřimuje
  10. VI. Tys modrou snivou mluvou očí svých
  11. VII. VZPOMÍNKY.
  12. VIII. RŮŽOVÁ POUPATA.
  13. IX. PRVNÍ SNÍH.
  14. X. MYRTA.
  15. XI. NOCTURNO.
  16. I. Jara se zachvěla étherem zvěst –
  17. II. Otevřelo jaro oči fialkové – –
  18. III. Já v zimě teskné báje před:
  19. IV. Sklopilo slunce oči svoje,
  20. V. Ach, utonout bych přál si v lesku jara
  21. VI. CHORÁL.
  22. I. Tak smutně hléd k nám v loučení
  23. II. Ta muka naše zná jen bůh
  24. III. Rve pozdní jeseň zbylé léta zdoby:
  25. IV. Kdys duši byl bych snad vyplakal,
  26. V. Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? –
  27. VI. Květ smrti bledý v líčku,
  28. VII. Žlutým listem zadumčivá
  29. MŮJ ŽIVOT.
  30. KOSTELÍK.
  31. STESK BEZNADĚJE.
  32. JEHO OSVÍCENOSTI panu JANU HRABĚTI Z HARRACHŮ
  33. KU STŘÍBRNÉ SVATBĚ DO ALBUM.