JEHO OSVÍCENOSTI panu JANU HRABĚTI Z HARRACHŮ

Josef Kuchař

JEHO OSVÍCENOSTI
panu
JANU HRABĚTI Z HARRACHŮ c.k. komořímu, poslanci na sněmu českém, doživ. členu panské sněmovny, vlastenci slovutnému atd. atd. na oslavu uplynulého desítiletí jeho předsednictví při bance „Slavii“.
Hle, ústav, pod ochranná zdatně jenž chtěl křídla skrýt bídu těch, již v kořisť padli živlů zlobě, a mírnit bol, jenž v černém fátu měl svá zřídla! Hle, symbol „Slavia“ mu v čele k skvoucí zdobě – – To postať smělé budovy! Ji v jedno slily vzruch velké myšlenky a projev svorné síly. K všem srdcím českým pnul se její oblouk smělý, jež v lačné síti cizích žoldáků se chvěly. Zázrakem ústav vstal jak skvoucí fantom v nachu!... V něm pružinou dav mužů, samá srdce ryzí – – Tu k patě jeho, z něhož hrdě zved se, z prachu, též vášně vstaly, okem zajiskřila závisť cizí. A nastal šum a řev a rozlícená vřava – pomluvě křídla rostla, zášti hydří hlava. Vše zloba, jež kdy tygrem v lidských srdcích spala, se vzbudila v nich, by je vzájem uhlodala. 67 A v bouři té se ústav chvěl až do základů, v něž hromovými rázy praly zlobné klíny. Již rostly zevšad nedůvěry černé stíny a budovy štít již již ukláněl se k pádu... Tu přišel’s Ty a vztýčil’s proti vřavě jako svodsvod, do staletí jenž sahá zpět, Svůj zářný erb a rod, a věhlas Tvůj se nad příbojem vášní shonu rozepjal v záštitu jak hvězdy Orionu! A div! – v ráz ztichly pomluv rozzuřené feny, kles obr, dravá zášť, jak bleskem poražený. Kol zavlád klid a nad ním peruť Tvá se chvěla jak k rozkazu vztažené rámě archanděla... Hle, širý obzor kol se sluncem důvěry zas jasní, ústavu zkvétá nová doba: čilý zdárný ruch v něj vkouzlil mocný vliv Tvůj, mužný zářivý Tvůj duch. A v práci ke dni den se řadí – dnové krásní!!... Tak deset přešlo let! Ty v dějinné jsou blány ústavu „Slavia“ vždy zlatým písmem psány, a každý list v nich Tebou září jasem duhy; z nich nejkrasší, že získal’s ze Slovače druhy! Ba víme, šumná, zvučná zvěsť nám dávno praví, že tam, kde v blankyt pnou se srázné Tater hlavy, Ti všecka srdce bijí vstříc, Tě hymnou slaví. Však k Slávům všem máš stejnou lásku, stejnou něhu. Je všecky kouzlem duše jal’s: od Adriina břehu po Dněstru proud a odtud až po Tater štíty kmen Slávů srdcem Tvým v šik jediný je slitý. 68 A valný šik ten, lhostejný k nám, cizí prve, je Tebou náš; již není dálky zamlžené, jež tepny dělila, v nichž proudy slávské krve – ta jednou tepnou k jednomu se srdci žene! Let příštích deset! – Znak Tvé duše se jim vtiská – Nechť vlny dmou se, v dáli kolem obzor blýská: loď naši bezpečnou již v peřeje vod nových páž bude řídit mocná, tepen ocelových! Jak sláb k Tvým zásluhám je veršů záchvěv smavý, vetkaný v arabesek záblesk mihotavý!* Neb v srdce národa co v službách jeho psáno, to hloub než do mramoru, žuly vytesáno. Nuž, připusť, ruka chvějná skromně s ním by spolu list vavřínu Ti vetkla ve Tvou gloriolu. Lne na něm slzná krůpěj vděku chvíc se ve Tvůj vlas – Květ požehnání svlaží na něm: ještě pozdní čas zahlásá zvučně ve vše slávské světa díly o velkém srdci Tvém, o projevu Tvé síly! Báseň tato odevzdána Jeho Osvícenosti správní radou vlastenecké naší banky v nádherných, zlatem, stříbrem a drahokamy vyzdobených deskách.
69
Básně v knize Ze zašlých a nových dob:
  1. ZDROJ POESIE.
  2. MRTVÉ MATIČCE.
  3. KLEKÁNÍ.
  4. POUTNÍK.
  5. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše,
  6. II. Světice má, s hvězdných výšin
  7. III. Mně na mysli teď často vroucně tanou
  8. IV. ZELENEC.
  9. V. Mé srdce opojeno podřimuje
  10. VI. Tys modrou snivou mluvou očí svých
  11. VII. VZPOMÍNKY.
  12. VIII. RŮŽOVÁ POUPATA.
  13. IX. PRVNÍ SNÍH.
  14. X. MYRTA.
  15. XI. NOCTURNO.
  16. I. Jara se zachvěla étherem zvěst –
  17. II. Otevřelo jaro oči fialkové – –
  18. III. Já v zimě teskné báje před:
  19. IV. Sklopilo slunce oči svoje,
  20. V. Ach, utonout bych přál si v lesku jara
  21. VI. CHORÁL.
  22. I. Tak smutně hléd k nám v loučení
  23. II. Ta muka naše zná jen bůh
  24. III. Rve pozdní jeseň zbylé léta zdoby:
  25. IV. Kdys duši byl bych snad vyplakal,
  26. V. Tvůj modrý hled! – Co tajil vše, kdo poví? –
  27. VI. Květ smrti bledý v líčku,
  28. VII. Žlutým listem zadumčivá
  29. MŮJ ŽIVOT.
  30. KOSTELÍK.
  31. STESK BEZNADĚJE.
  32. JEHO OSVÍCENOSTI panu JANU HRABĚTI Z HARRACHŮ
  33. KU STŘÍBRNÉ SVATBĚ DO ALBUM.