Robátka útlá.

Beneš Metod Kulda

Robátka útlá.
Otče, matko, važ si dítek, každé z nich je vzácný kvítek; jež dal Bůh vám pro Sebe, vzdělejte je pro nebe. Chovejte je Církvi, vlasti, budete z nich počet klásti. Nevyhovíte-li, běda, Bůh se nijak klamat nedá. Dítě mluvit neumí, na prázdno však nečumí; ono slyší, ono vidí, pšenici neb koukol sklidí; 7 ono zrnka v duši skládá, a ta nikdy neuvadá; vaše slova časem klíčí, obraz Boží v duši líčí; vaše řeči i váš skutek plodí v dítku radost, smutek. Pozděj’ dítko mluví, činí, čemu učili ho jiní; nejednou se otec lekl: „Kdo mu řeč tak špatnou řekl?“ Zapomenul, on že sám v dušičku mu v štípil klam. Vidí však i malé dítě dobré věci na úsvitě, ono v rychlém vývoji ctnosti sobě osvojí. Špatného se činu chraň, odpovídat budeš zaň; čím jsi dítě pokazil, tím jsi Boha urazil. Nedbej jenom na svá slova, věz i jak se jiný chová; někdy také čeládka kazí tobě robátka; ne snad vždycky z vůle zlé; ale z neznalosti své. Mnohá, jinak dobrá děva, dítě škádlí, zlobí, hněvá, nevědouc, že dítku v hrudi škodlivé tím vášně budí; 8 jindy rozpustilý hoch neuváží slov svých hloh: dítě jeho vůni vdýchá, osten však mu v mozek píchá. Kéž by každý čeledín u dítek byl prost všech vin.