Karafiát.

Beneš Metod Kulda

Karafiát.
Karafiát pestrý bílý kvítek mladým, starým milý v zeleném je kalichu; dlouho skrývá se nám poupě, neopouští temné doupě, roste zvolna po tichu. Ve slunečné teplé záři poupátku se dobře daří v kalíškovém kornoutku; kalíšek se otevírá, kvítko vzhůru k slunci zírá jako loutka na proutku. Z téhož keře značná četa hezkých poupat porozkvétá, až má každé plnou tvář; každá kulatá tvář tichá přelíbeznou vůni dýchá, má z nich radost slunka zář. Ještě větší radost jeví karafiátů těch děvy, menší, větší družičky; nastanou-li klidné svátky, zdobí jimi sobě šátky, zdobí si i hlavičky. Karafiát v hezké řadě česká děva na zahradě každoročně pěstuje; 40 jej, a jiné krásné kvítí na záhonku musí míti v květinách si libuje.