Blaho rodinné.

Blaho rodinné.
Motto: Kde se zbožnost tratí, tam se blaho hatí; pokořená pýcha pozdě honí bycha.
Do práce šel otec dbalý, dítky jeho ještě spaly; s ním se loučí dobrá choť: „Pán Bůh tebe doprovoď!“ Mladší Lidka v tichém koutku po svém boku měla loutku; Jeník v levo u kamen též spal, a měl pěkný sen. Matka v nich si libovalalibovala, Bohu za ně děkovala; konala tam práci svou, čekala až procitnou. Stejnou dobu děti obě protíraly očka sobě; „dobrým jitrem“ zdravila, matička je rozmilá. Umyla je, učesala, šatičky jim čisté dala, laskavě je oblékla, s nimi na zem poklekla. Jak se děti veselily, když to sladké mléko pily; 42 za ten blahý okamžik matka vzdala Bohu dík. „Teď si spolu pěkně hrejte, sobě něco povídejte; a já vejdu často k vám a se na vás podívám.“ Vykonala, čeho třeba, dětem dala skývu chleba; a tak minul celý den, Bůh byl s nimi spokojen. Den se klonil ku večeru, matka s dětmi v milém šeru před chaloupkou na prahu, bavila se ve blahu. Aj, tu otec už se blíží, šťastná matka k němu vzhlíží; děti obě vesely naproti mu běžely. Ó jak všem se oči lesknou, ani sobě nezastesknou; jak jim chutná večeře z rukou moudré mateře! Tak den všední krásně plyneplyne, denně nová radost kyne; a jak blah je ve svátek otec u svých robátek! Láska jemu ze rtů zvučí, když své děti ctnostem učí; on je učí ctnostem všem slovem svým a příkladem. 43