Naučení.

Beneš Metod Kulda

Naučení.
Maminko má dobrotivá, já jsem dneska žádostiva; Vy mne jistě poučíte, až mou žalost uslyšíte. Ta má, spolužačka Eva snad se na mne jaksi hněvá. Když jsme ukončily školu, šly jsme domů samy spolu. Tu se Eva nadouvá, a tak ke mně promlouvá: „Liduško, ty s Janou chodíš, a ji s sebou domů vodíš; ba i ona běhá k vám, jak by byla rovna nám. Jana bude naší služkou, jak má býti naší družkou? Líbí-li se Jana tobě, jinou družku najdu sobě!“ Shlédla na mne zlostným okem, vzdálila se rychlým krokem. Moudrá matka bez prodlení dceři dala naučení: ,Milá Lidko, klidna buď, pro tu věc se nezarmuť! Je to hodná rodina, ctí ji celá dědina; 26 není sice zámožná, za to však je nábožná. Jsou též jejich děvčata tichá jako kuřata; Jana, ač je chudobná, je vždy mila, způsobna; víš, jak s námi v kostele zpívá písně zvroucnělé. Kněz i správce školy svornou chválou daří Janu vzornou; pozdravuje pěkně lidi, každý člověk rád ji vidí; přijde-li kdy k tobě, k nám, velikou z ní radost mám. Stále se tak rády mějte, všemi ctnostmi prospívejte!‘ Lidka tomu ráda byla, matce ruku políbila.