Zbožné vychování.

Zbožné vychování.
Hezká dcera, ctnostná Anna, měla celých šestnáct let; doma zbožně vychována nepoznala svůdný svět. Tváře se jí růží rděly v rámci bílých lilií, hvězdami se oči stkvěly, vzývala-li Marii. V každé práci hbitá, zručná, zpívala si vesele; píseň její byla zvučná, jak by pěli andělé. Moudrý otec, zbožná matka radostně k ní hleděli, ale chuda byla chatka, výživy dost neměli. 45 Smutně otec k Anně praví: „Na službu jdi do města, tam se bídy snadněj’ zbaví pracovitá nevěsta.“ Otec slzel, s matkou dcera vzdychala a plakala; odpoledne do večera skrovné šatstvo skládala. Za průvodu otce, matky opouštěla dědinu; truchlá z milé rodné chatky odcházela v cizinu. Spoludružky v počtu mnohém žalně se k ní vinuly, jiné rukou „S Bohem, s Bohem,“Bohem“, upřímně jí kynuly. Švarný jinoch u vrat stojí, sténá: „S Bohem, Aničko! Pán Bůh dá, že budem svoji, budeš tam jen maličko.“ Blaze žila po dva roky v hodné městské rodině, a již zpět ji vedly kroky k milé rodné dědině. Uplynula ta dvě létaléta, průvod do kostela šel; v něm i družek sličná četa, Václav s Annou svatbu měl. 46 Oba měli jednu snahu, podle vůle Boží žít; žili stále v klidném blahu, nežádali více mít.