Děva nemoudrá.

Beneš Metod Kulda

Děva nemoudrá.
Děva, která ráda plká, po celý den neumlká, prázdnou, dutou mívá hlavu, ušlechtilých nezná mravů: moudrého nic nemá v ní, ze rtů planý hlas jí zní. Děvě, která klevetí, neradno jest hověti; jak zde jiných dotýká se, pomluví tam tebe zase. Dobře sobě poslouží, kdo s ní býti netouží; po takovém výzkumu nejdřív přijde k rozumu. Děva smělá, štěbetavá, nesnesitelnou se stává; o čem tu a tam se doví, za čerstva hned jinde poví: a jak postačí jí plíce, poví ještě mnohem více. Běda tomu zlozvyku., běda zlému jazyku! Hořké slzy nevinné kazí štěstí rodinné; a ty padnou na duši lehkovážné plkuši. 48 Děva blbě na svět čumí, ničemu-li nerozumí; u zkušených přátel svých budí soustrast nebo smích.