Manželka rekyně.

Manželka rekyně.
V čistém tichém rodném domku, na zahradě v řadách stromků bývala jsem veselá; netrápil mne žádný smutek, ani hádek ani půtek duše moje neměla. Promlouvala dobrá matka podivná mi slova sladká, důvěrná a laskavá: „Slyš, má dcero milovaná, došla zpráva dneska z rána, že ti svatba nastává!“ 52 „Ve vesnici za horami žije jonák lidem známý, za manželku chce tě mít; slyšela jsem od dvou matek, že má vlastní pěkný statek, a že bude tebe ctít.“ Lítostně jsem zaplakala, odpověď jsem matce dala: ,Budiž, jak se líbí Vám; staň se, jak Vy s otcem chcete, koho Vy mně vyberete, za toho se ráda vdám!‘ U nás byla svatba hlučná, hostina se dala tučná, dva dny zpěv a veselí. Kde kdo chválil jídla chutná, jenom já jsem byla smutná, když jsme z domu odjeli. Konali jsme dlouhou cestu, lid se díval na nevěstu, mnozí hlavou kroutili; jiným padly v oči mraky, zakalily se jim zrakyzraky, jako by se rmoutili. Všímal si mne manžel mladý, rád mi dával dobré rady, avšak jenom týchdnů šest; potom nerad doma dlíval, v hospodách svou radost míval, nechvalná šla o něm věst. 53 Oh, kde jsou ti blazí dnové! Kde ti krásní noční snové! Kde to štěstí v rodině? Kéž bych mohla aspoň časem naplnit svou duši jasem v naší klidné dědině! Nechať, co chce, Pán Bůh, zkusím, rekovně to snášet musím, rodičům to nezjevím; nebudu je zarmucovat, k muži vlídně chci se chovat, v modlitbách si ulevím. K Marii má duše celá volat bude za manžela, mocnáť prosba Matčina; manžel můj svou vášeň zkrotí, Matka Boží mému choti vyprosí to u Syna. A hle, přišla doba nová, shasla vášeň manželova, nábožným se mužem stal; moudrou choť svou vzorně blažil, vyrovnati jí se snažil, nectným zvykům výhost dal. 54