Návrat k rodičům.

Návrat k rodičům.
Rok celý od té chvíle klidně minul a nejeden z těch pobloudilců zhynul; však větší počet jich se obrátil a na ctnostnou se cestu navrátil. Sám Václav přestal býti slabou třtinou, již nekálel se nebezpečnou špínou: žil moudře jako věrný katolík, a Bohu vzdával nekonečný dík. Svým rodičům zas často vděčně psával, jim o blahu svém milé zprávy dával; 84 až plný vak svůj na ramena vzal a na cestu se do rodiště bral. Muž hezký užil rychlé páry vhodné, by spíše spatřil městečko své rodné; a otci, matce ruku políbil, jak zvláštním listem jim byl přislíbil. Čí jazyk dost je výmluvný a hbitý, by vypověděl rodičů těch city? Ó věru, okamžik ten jediný zas osvěžil jim řídké šediny! Ta matka zbožná k synu plná lásky i otec měli na čele svém vrásky; již vzdáti se chtěl svého řemesla, však synem radost se mu donesla. Zas oživnula jemu v prstech jehla, zas do žil starých jará krev mu vběhla; on s mistrem synem šíti neváhal a Bůh jim ve všem zjevně pomáhal. I zbožná, pilná, starostlivá žena k nim od oltáře byla uvedena; a Václavu se z blízkých vsí a měst hned ozývala zasloužená čest. Rád v kruhu množících se zákazníků vždy mluvil o tom šťastném zpátečníku; on v chrámě, v obci, v domě lidem všem byl milovaným vzácným příkladem. 85