Veřejná bohoslužba.

Beneš Metod Kulda

Veřejná bohoslužba.
Zbožná matko, chodíš do kostela, z toho obec raduje se celá; ty však doma milé dítě máš – dobře-li se o ně postaráš? „Starost o ně otec neodloží, na pozdější chodí služby Boží.“ „Vždyť je naše dobrá bába doma, do kostela nemůže, jest chromá; ona dítě má vždy po svém boku, má je jako zřítelnici v oku.“ „Čeládka se do kostela chystá, u ní dítku ochrana jest jistá.“ „Dítě musí pořád doma býti, na toulku mně nikam nesmí jíti!“ Dobře, hodná matko, starostlivá, manžel tvůj se na tě vděčně dívá. Lépe by však bylo, matko zbožná, dítě s sebou vzíti, pokud možná; zřelo by tam nábožnosti vzory, slyšelo by zpívající sbory; velebné by city v něm se vzňaly, ty pak by mu vážnější směr daly; příkladem tvým dítě by se učilo, chování tvé za věc by mu ručilo. Otec moh’ by též je s sebou bráti, zač by kde kdo musil čest mu vzdáti. 12 Na průvody žáka, žačku brávej, v zbožnosti jim dobrý příklad dávej, pokud jim v tom škola v cestě není, a ten správný pořádek v ní denní; z toho tobě i tvým dětem stálá vzrůstala by zasloužená chvála.