Bratři od sebe odloučení.

Beneš Metod Kulda

Bratři od sebe odloučení.
Dva bratři pevně stáli ve svém slovu; Jan nechápal už moudrost Václavovu; jen v ústech míval „Pokrok“ za heslo, a zanedbával dobré řemeslo. On z posvátných si věcí žerty tropil, co ještě měl, to brzy prodal, propil; až konečně jak hastroš na vrabce byl na potupu, na smích pro chlapce. Den trávil jako nerozumné zvíře jen v nezdravé a temné sklepní díře; jen za večerů dlouho do noci se líhem sílil druhů pomoci. 83 Jak nalomený stromek náhle vadnul, a na mladém svém těle rychle chřadnul, až z nenadání v chladný hrobu dol jej zklátil jedovatý alkohol. Pak ani jeho mistři pokrokáři s ním nebrali se cestou ku hrobaři; jen Václav lkal: „Můj bratře ubohý!“ A vypořádal všechny výlohy. Bratr Václav v bytu teskně ruce lomí řka: „Štváči bratra mají na svědomí! Svou zlobou připravují do roka,roka stům osud nešťastného otroka.“ Však bázeň zlá mu více pokoj ruší: „Tam na věčnosti jak jest jeho duši? On zpupně zavřel svaté pravdě sluch, jak soudil jej tam spravedlivý Bůh?“