RHAPSODIE NĚKOLIKA CHVIL Z R. 1914

Josef Svatopluk Machar

RHAPSODIE NĚKOLIKA CHVIL Z R. 1914 I.
Těžce opřen o hůl, neboť lidem nemoc se stářím zlou oporou jsou, Petr král šel zákopy svých Srbů. – Děti moje, přišla těžká chvíle, statisíce před námi je Švábů, statisíce Švábů za nimi jde, a nás hrstka tady, děti moje, a v té hrstce celé Srbsko naše. Přísahali jste mi slibem slavným, krev že dáte za svou domovinu, dneska žádá více domovina, žíti máte, má-li žíti ona, neboť vy jste nyní domovinou, život váš je budoucností její. Rozvazuji přísahu tu vaši, vracím vám ty vaše slavné sliby, vraťte vy se k ženám svým a dětem, k polím, stádům navraťte se klidně. Švába vezme jistě od vás daně, ale život ponechá vám Švába, nebude-li zbraní v rukou vašich. Já pak, děti moje, člověk chorý, vyčkám tady, dočekám se Šváby, promluvím s ním ještě naposledy, jak je zvyklý mluvit Šumadijec. Kdo chceš zůstat, zůstaniž tu se mnou. To však hlas je nemocného starce, Srbsko velí: zahoď zbraň, jdi domů! 13 Ani jeden neodešel domů, domů k ženě, dětem, polím, stádům, s králem zůstaly tam děti jeho. II.
Byla bitva, slavná bitva byla, Švábi padali jak zralé hrušky, zatřeseš-li silně plným stromem. A kdo nepad, běžel ku Dunaji, nikdo v životě tak neutíkal, nikdo nevěřil, že někdy možno takto letem ptáka utíkati. III.
V město Bělehrad král Petr vjížděl. Mraky lidstva stály na ulicích, s obnaženou hlavou starci, hoši, ženy nakloněny. Ticho bylo, že jen šelest praporů byl slyšán, které bily po střechách a oknech. Večer začal sypat prvé stíny v šedého dne zimomřivé světlo. Na bělouši volně jel král Petr, za ním jeli bohatýři jeho, k církvi dojeli a seskočili. V šero chrámu šli, kde tlusté svíce třepotavé světlo rozstýlaly po oltáři, ikonách a bráně, sochách světců, po stěnách a dlažbě. Před oltářem poklekl král Petr, 14 klekli za ním bohatýři srbští, klekl lid – a bylo svaté ticho. Náhle zaštkal hlasitě král Petr, zaštkal z hlubin přeplněné duše, neboť slova už mu nestačila k díkům, radosti a svatým prosbám za pomoc, jak poskyt jí Pán světů, za pomoc, by poskyt ji i příště – zaštkali tak za ním bohatýři a lid srbský z duší slzíplných. IV.
Šerem večera jel potom z církve, ku konaku Petr král se vracel. Každé okno bylo plno světel, prapory se zmítat plesem zdály, a lid srbský hlučně jásal nyní. Nad hlavy se povznášely čapky, šátky mávalo se ku pozdravu, a král děkoval a slzy stíral, slzy modlitby. Plál konak světly, v bráně jeho rozprostřen byl prapor. Šváby vraha prapor černožlutý, který nedávno vlál nad konakem. Moudrý bělouš králův zastavil se, prohledl si černožlutý prapor, vykročiv pak, tepl nohou po něm, jak by vyjádřit chtěl zástavě té celé svoje povržení koňské. 15

Básně v knize Kam to spěje? (in Svědomím věků 9, in Macharovy spisy, svazek 22):