KUS ŽENSKÉ OTÁZKY

KUS ŽENSKÉ OTÁZKY
Když vpustili jste je do kancelářů nitra a květiny a motýly jste k nudě šedivé od nastalého jitra s přísností šéfů přibili, kdy psací stroj a telefon a kasy se staly smyslem žití jich – teď mníte, že jste rozřešili asi z otázek jednu nejtěžších. Jak dobře rozumíte duchu doby, vy plantážníci prohnaní! Ty bědné, zakřiknuté lidské roby se cifrám vašim nebrání: Za směšný žold vy máte dobré síly, jsouť úzkostlivě pozorny, a chce-li se vám zažít sladkou chvíli – zde předmět vášně pokorný! Jak jubiluje mužská humanita! Hle, dívčí hřbety ohnuté, zrak ustaraný, ručka jen se kmitá, a nervy stále napnuté – květ umačkán a křídla přistřižena, tvor bědný v ubohosti své, toť tedy věku našeho je žena, hle, humanito, dílo tvé! Sny v hlavě ubohé se marně tlukou, vše bolestně je vzdáleno, co ženě kdysi osudovou rukou jak úděl bylo souzeno: 164 být chotí, matkou, strážcem domácnosti, mít úctu všech, čest ženskou svou, být mimovolným tvůrcem budoucnosti, jímž v národě svém matky jsou. Tož bere, co jí podá život její: chvilkových lásek zápaly, jichž plody s krví její odnášejí měst mlčenlivé kanály, kus v divadle o lásce napínavý a v biografech řady scen, jež před oči jí aspoň chvíli staví, co údělem jest jiných žen. Ba, v biografu, divadelní sceně i v starodávném romaně, tam vládne dosud něžná úcta k ženě, tam miluje se odaně, tam lidé jsou, již ženu vznáší vzhůru ku klenbě nebes zářící, by její zrak zřel jenom do azuru a špína nešla ani k střevíci! 165