GENERÁL MAURICE PELLÉ

Josef Svatopluk Machar

GENERÁL MAURICE PELLÉ
Byl chlapcem, jemuž místo bájí hřměla do dětských snů od Sedanu, Met, děla. V horečné bázni srdce jeho bilo, tesknila duše, neb šlo o Francii a otce jeho. – Hrůzyplné dílo se dokonalo. Vlasti v bílou šíji vrh hrubý provaz vítěz rozjařený. A potom navrátil se tiše domů i otec. Voják skleslý, poražený. Je šťastný los to, dá-li Osud komu se dočkat oprav v dějích domoviny. A třikrát šťasten, jenž moh přiložiti v dob nových základ mužných sil svých činy. Na Marně Pellé směl si slavně vzíti odvetu za dny hořké svého otce, za náplň hrůz v sedmdesátém roce, za Francii svou, tenkrát poníženou – ba, Osud odplatil mu velkou cenou, neb jemu právě určil místo čelné při práci Nemese své nesmrtelné! A potom přišel k nám, v zem, jež vždy ctila Francii Jeho. V zem, jež dočkala se též oprav dějin, když tři věky nyla jen čekáním. Teď volna byla zase. Byl rázem náš. I pro vlast svou i sebe. Zrak jeho barvu letního měl nebe, sil důvěru a sdílnost všem a všady. Byl člověk vyší, aristokrat ladný přednostmi ducha. Spartan v hodech světa, 87 leč gourmand v uměních všech bezpříkladný. Své já dal přátelům vždy bez výhrady a práci bez mezí. Já v práci žil s ním leta a svědčit mohu. Odpouštěl nám vady a cenil přednosti, což slove tady: měl rád nás. Velkým básníkem byl v žití, ač verše nenapsal. – Jenž je tu píše, já musil aspoň hrstku dnes jich svíti pro hrobku vzdálenou, kde dřímá tiše. 88

Básně v knize Kam to spěje? (in Svědomím věků 9, in Macharovy spisy, svazek 22):