LENIN – ULJANOV

Josef Svatopluk Machar

LENIN – ULJANOV
Zjev jeho kráčí k dějinému soudu. Jde troskami té staré carské říše, po trupech umučených klidně stoupá a v popel po včerejšku dohořelém bot svojích hrubých vytiskuje stopy. Krev s rukou umyl, s úsměvem jde klidným neb ví, že Osudu byl exekutor a nástroj mimovolný moci vyší. Dá lhostejně si v sluch znít tisíc kleteb a obžalob všech zbylých trosečníků. A s druhé strany hřmící obdiv stádní též nepohne jím. I ten ortel dějin, jenž vyřčen bude, nebude mu ničím. On ví, jak ortel taký měnívá se. Dnes Ukřižuj – a za pár roků chrámy a zbožnění. Neb vším je zdar a úspěch. A Spartakus je proto v stínu dějin, že při svou prohrál. Petr car je Velkým, že dílo zdařilo se. Danton, Roberspierre vzdor ztracenému žití slavně žijí. A ví on, tam že věčně žíti bude, kde místo jejich. Zlo a dobro dení že mírou nejsou velkosti a viny, jen schopnost života a síly platí, že každý nový útvar lidských dějin je roben tvrdě, bez citlivůstkářství. Že dělník jejich jde k té práci spěšně a nehledí, zda šlépěj jeho nese zmar hmyzům v cestě a zda rozbořuje plod dlouhé píle – mraveniště umná. 129

Básně v knize Kam to spěje? (in Svědomím věků 9, in Macharovy spisy, svazek 22):