ČLOVĚK PESIMISTA

Josef Svatopluk Machar

ČLOVĚK PESIMISTA
Co platno? Snad se musí otročiti... snad už to celé člověkovo žití tak zařízeno. Otročeno vždycky a vždy a nad vším byl kdos despotický, bůh nad lidmi a člověk nad člověkem. Tak bylo kdysi v čase dávnověkém a tak je dneska. Císaři a králi se otročilo, lidé život dali, když obět byla nějak oslazena, buď poctou rodu nebo slávou jmena. I demokracii dnes otročí se i jiným chimérám. Vždy chytrák míse veliká slova od leva i s prava ve jmenu pokroku si sloužit dává. To proto, že ta vábná třpytná hesla, k nimž duše deptaných se vždycky nesla, ať bratrství to, rovnost, volnost – byla vždy přeludem a vždy jen přivábila ubohé mozky tam, kde někdo sková pro duše jejich pouta pevná nová. I revoluce, ta či ona, není nic nového, než nové zotročení, a hesla jejich pompesně tak znící bludiček světlo, bahnem tancující a v bahno vábící. Šíj otrok zvedne a prvním pohledem se poohledne po někom, koho jal by v otročinu. Tak státy kdys, tak nyní děti stínu jdou na ty, kteří na výsluní stojí. A vineme se zápasy a boji – 127 a to je život. Peníze, moc, ženy, pohodlí, rozkoš – toť cíl vytoužený, a maskován vždy perutnými slovy, by omámila oči hlupáčkovi – pak chytrák jde s ním do hodovní síně a hlupáček zří, jak při dobrém víně se veselí – co na tom, sám je šťasten, že hodů těchto třeba neúčasten, smí aspoň hudbu slyšet, jež tam hraje – ach, jak ta maškaráda ošklivá je, jak nízká... ale... snad tak musí býti... snad smysl života to... otročiti... 128

Básně v knize Kam to spěje? (in Svědomím věků 9, in Macharovy spisy, svazek 22):