Sonet říjnový.

Josef Svatopluk Machar

Sonet říjnový.
Už jenom rozteskněná elegie z té země vlá zpod šlojířových par... Uvadlá kráska ve všech koutech kryje uvadlé květy, památky svých jar. A přec ta touha: dál se líbit – žije v ní ještě; dosud neschlad’ nitra žár, pestré si šerpy kolem těla vije a do vlasů si sází aster pár; a smát se chce, jak smávala se kdysi – však ve vráskách jí tuhne tento smích a už z nich jenom soucit, soucit žádá... A ona vše to tuší as a hádá: sta slz vždy z rána po šatu jí visí v probdělé teskné noci prolitých. 9