Sonet melancholický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet melancholický.
Kdys o svých příštích podzimcích jsem snil, – ach, mladost ráda o budoucnu snívá – že bude řetěz blažených to chvil, máj věčný v duši, kde si láska zpívá. A jak to každé snění od jakživa se nevyplní – i můj los to byl... jde za jesení jeseň zimomřivá, a všecky stejné... zbývá jeden cíl a jedno snění: Přejdou roky snad a přejdou psoty, přejdou trpké chvíle a přijde zima... V lenošce se hřát u kamen budu... Babkou čtveračivou má žena bude... a s mou dcerou divou mé budou čítat vlasy šedé, zbylé... 40