Sonet kosmický.

Josef Svatopluk Machar

Sonet kosmický.
Vy ponížení, žitím šlapaní, otroci bídní, lidstva pariové, jenž nemáte než plané doufání – nechť sonet tento vpíjí vaši rtové: Čas přijde, že kdes v kosmu ústraní zem rozpadne se v prášky atomové, a slunce v popel: směs ta uhání aetherem bezdným v končiny kams nové. A potom zas ta tvůrčí síla něčí atomy prochví... budou splývat spolu a růsti, růsti v nových světů řad – pak váš snad prach mít bude cenu větší, než všech těch velkých šťastných v zemském dolu – než i tam visí při tom slůvko: snad... 35