Sonet z měsíční noci.

Josef Svatopluk Machar

Sonet z měsíční noci.
Ty noci, kdy sen prchá skráním, ty mrazivou mhou zhaleny, k vražedným dumám, vzpomínáním se zdají býti stvořeny. Řad roků s trpkým odříkáním a bídou, klamy sycený, dny, zhořklé zradou, vztekem, lkáním a hloupou láskou zničeny, a zášť a ústrk, ponížení – vše, vše ožije v okamžení... Když šedý den pak líně tluče ti na okno a plaší stín – jej vítáš s krví plnou žluče a s mozkem, jenž je samý blín. 19