Sonet o kulturním člověku.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o kulturním člověku.
Teď se svou kulturou a se svou poesií, a s plody př snýchpřísných věd a velkých theorií, krev v žilách uvadlou a nervy strhanéstrhané, v dny příští hledíme a strach nám mrazí šíji: Vzduch mrtvý leží kol: co odtud nastane? Ze země chvílemi vzdech těžký zavane. Čas bouřný valí se a mračna obzor kryjí. Co přijde, stihne nás sesláblé, bezbranné... Ach, dávný praot náš, jejž vzpomínáme stydně, jenž lesem polonah a nivou těkal klidně, jenž v pěsti třímal kyj, spal kdesi ve skrejši, jed’ maso syrové, ba teplou krev i píval, měl divý vlas i vous a zle se ve svět díval – ten praot barbarský byl přec jen šťastnější... 43