Sonet z podzimního večera.

Josef Svatopluk Machar

Sonet z podzimního večera.
Na posněženou zemi splývá tma mrazivého prosince; jde noc k nám šílená a divá, jak uprchla by z blázince. Hřmí do oken a v kamnech zpívá a skáče, píská lehýnce a hned je zase zádumčivá jak při podivné vzpomínce. A zase zuří, lká a svistí a trhá slední suché listí, kde jaké chví se na sněti... Pak sténá cos... ten hlas se chvěje, a ty si myslíš: to si přeje pár fial už zas viděti... 33