Sonet o dějinách sonetu.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o dějinách sonetu.
Vlastenci staří, jenž už dávno leží pod deskou v klínu mohyly, své staré znělky v potu, trudu, stěží a nemotorně robili. Pak ti, kdož přišli, dvoje čtverospřeží si rýmů nejdřív v papír vstavili, však jak v ně práskli, rýmy běží, běží, až pasažéra – jádro – ztratili. A pozděj sonet byl jak výstřel z děla: vyrazil kouř, a rána zaduněla, zda ostře – slepě – pro kouř nevíš už. Moderní sonet nyní jest jak nůž, vylétne z pochvy, v modro zahrává a když se tkne, do krve řezává. 23