Sonet z vlaku.

Josef Svatopluk Machar

Sonet z vlaku.
Vlak prolet’ tunelem... do zadu spěti bokem svým zdá se stráň tmavá... na znak se válí tam pár bosých dětí, jedno z nich čepicí mává... Stráň letí dál a dál... zakrslé sněti stromku se zamihly... kůzlata hravá kmitla se na skále... obloukem letí v zad mochny, slzičky, zažloutlá tráva... Stráň náhle skočí v zad... mohutný vrch zvedá se za tebou... v špičatou výš – naivnost vesnické duše! – Kam jistě bije hrom za bouřných sprch, ona tam mezi dvě zakrslé hruše dá Pána Krista na červený kříž! 17