Sonet – podobizna.

Josef Svatopluk Machar

Sonet – podobizna.
Teď o ni srdce s rozumem se hádá, a každý z nich vítězí na chvíli: na zimu žití rozum myslit žádá, však srdce chce snít jarní idylly. A mezi nimi ona sem tam padá: modlí se, pak čte román unylý, v hrob touží, pak se rázem v dumy vpřádá o vášních, které by ji opily. Můj říjen tady – hlasem nejklidnějším ti říká – zatím člověk vždy ji vidí na líci s pudrem, v šatě nejmodnějším. Noc propláče – pak hned jak děvče sní. Podzimku astry z duše nenávidí a je v něm vždy jak vosa nervosní. 30