V horách.

Emanuel Miřiovský

V horách.
Klepe, tepe mlýnek v skalách mezi olšinami, babička a dědoušek jej obývají sami. Deště v horách napadaly, proud se se skal valí, stará srdce zatesknila, oči zaplakaly. Rozpadají vetché stěny v trosky se a rumy, a nad nimi rozvodněný potok dále šumí. Vlny víří, vítr hučí, kolečka se lámou, a na stráni v zmatku stojí otec s panímámou. 77 Bouře hučí, blesky září, vítr v skalách výská, a pan otec v náruč vetchou babičku svou stiská. Již se chvějí osykami družná jejich těla, jediná jen dušička z nich k nebi odletěla. Už je proudy uchvátily do vlhkého hrobu, a jen bílé, čisté pěny jsou jim na ozdobu. Hromu rachot vyzvání jim nejpěknější hrany, a na místě svíček planou blesky na vše strany. Nad tou spoustou tato píseň modlitbičkou vane za dědečka, za babičku, duše milované. 78
Básně v knize Básně 2 (in Spisy Emanuela Miřiovského):
  1. Bratr Jan Augusta na Křivoklátě.
  2. Zpěvák beze slov.
  3. Růže severní.
  4. Královna.
  5. Nevěsta.
  6. Legenda.
  7. Kamarádi.
  8. Ze šalandy.
  9. Vesnická idyla.
  10. Ze vsi.
  11. V horách.
  12. Z potulného života.
  13. Jakub.
  14. Chaloupka.
  15. Elegie.
  16. Pouť.
  17. Podzimní elegie.
  18. O samotě.
  19. V dýmu.
  20. Píseň.
  21. Vy moje hvězdy, moje oči krásné!
  22. Anemone triloba.
  23. Podzimní.
  24. V cizině.
  25. Vánoční.
  26. U kolébky svého synáčka.
  27. U hřbitovního světýlka.
  28. Naší mládeži.
  29. Zimní projížďka.
  30. Oj, buďme lidmi!
  31. Památce mistra Jana Husi.
  32. PROSLOV k divadelnímu představení v předvečer slavnosti Žižkovy, odbývané dne 25. a 26. srpna 1877 v Táboře.
  33. Přírodě.
  34. Památce Calderonově.