Oj, buďme lidmi!

Oj, buďme lidmi!
Oj, buďme lidmi! – Lásky pod prapory ponese loď nás mořem života, až přirazíme k břehům v šumné hory, jichž středem křišťál smíru klokotá. Do moře spotápíme zášť i zlobu, na věky napojíme havěď robů, umrlá láska zpět se navrátí a ptáci budou písně zpívati. Oj, buďme lidmi! – Zahoďme tu pýchu, jež hubivé se vášni podobá a nakupuje spoustu hnusných hříchů a člověka jen staví pod roba. Ne kletba jedněch, druhých požehnání odvrátí od lidstva los umírání, leč v jediném tom všechněch objetí loď naše k spáse, k rájům doletí! Oj, buďme lidmi! – Kosme nedůvěru z pšenice vzrostlé věků tolika, 140 a než den lidstva dojde ku večeru, vzplane zář lásky světem veliká. Konejme přísné soudy nad tyrany, jimiž nám naše stavby pobourány, a mefistovy palme otroky a v ocean je vrzme divoký! Oj, buďme lidmi! – Ne z té pomsty sprosté budeme vraždiť, co je otravou, leč z lásky k lidstvu, s nímž nám srdce sroste a jehož prapor plá nám nad hlavou. Šlehejme hřích tím spravedlivým prutem, jenž nezbarví se krví v boji krutém, jenž zaskvívá se září milosti, a kam dopadne, slasť se rozhostí! Oj, buďme lidmi! – Podejme si ruce ku dílu bratrství a svobody, a konec bude útrapě i muce, jež pojímala světa národy. A hvězda blaha vzejde na cíli nám, lesk její zasáhne až k rozvalinám, kam ve společném velkém hlaholu jsme uložili bídu bez bolu! Oj, buďme lidmi! – Vymítejme lůzu, jež ve podobě žije člověka a na lidstvo svou lživou metá hrůzu a krade jemu práva odvěká. Tím buďme lidmi! A ta říše ždaná zapěje vstříc nám slavné hossianah, 141 a lidstvo velký hymnus zapěje, že vyschly z potu bídy krůpěje. Otroctví, hřích a tyranii vloká ta čeleď dravců v moři vzbouřeném, usedne jasnosť do každého oka a změkne ten, kdo dřív byl kamenem. Oj, buďme lidmi! V lásky objímání co bozi snesem’ sobě požehnání, a nejslastnější akkord zaplesá – ten stvoří nás a sboří nebesa! 142