Zlatá moucha.

Zlatá moucha.
Já zašel v lesy... Vychlad’ vzduch a šero slívalo se s kmenů. Jen zádumčivý bzukot much vál v kolébavém, tichém stenu. – Ospalým letem nade mnou se zlatá moucha snesla výše, a jakous hudbou tajemnou vzbudila pozornost mou tiše. Až kamsi v lůno vřesů, trav se skryla, stichnul bzukot její. Jen větrem, jak by šuměl splav, se temné vršky stromů chvějí. Mne dráždilo to přespříliš, že mouchu tu jsem ztratil náhle, že v průsvitavou padla tiš, kams ve traviny létem zprahlé. 18 A krokem v ráz ji vyplašiv jen uzřel jsem ji kmitnout světlem, a hned zas v travin prudký kyv se ztratila mi v luhu zkvětlém. A tak se večer přiblížil... Byl otráven jsem prázdnem hry té, jak byl bych večery zas žil, ssál parfumy v šat ženský vpité, v ten čas, kdy nelítostnou hrou mé duše všecka tíhla síla za první ženou lhostejnou, jež myšlénky mé otrávila... 19