Lekce pro děti.

Antonín Sova

Lekce pro děti.
Za zimních večerů v malém sále tančící děti můžeš zřít, jakoby z vosku jsou loutky malé; mistr je tance u dveří vítá, ptačí své tílko kolébavě na židli houpá a páry čítá, bonbony rozdává galantně, hravě, než počnou zdlouhavé valčíky znít. Potulný mistr ten, galanthom starý, moderní lékař ten, kouzelník ten! Starý claque v pravici, laštovčí tvary fraku se kývají na všecky strany, pižmovým zápachem zdá se, že voní mistr ten po světě zmítaný, štvaný, na tenkých nožičkách kloní se, kloní, a v starých gardedam vtírá se sen. A jeho dceruška jak vítr v lese předehrou na špičkách točí se v let, pod rtíkem bílý lesk zoubků se třese, koketně frisurou hlavy své kývá, míhá se, míhá a šatečky z týlu rázem se rozdují; – hle, teď se dívá, – ariston počal již zvučeti v kvilu a před ní neznámých dětí vře svět! 43 Vizte, již v hovor se zapřádá s dětmi, hosté se scházejí, lekce je čas! Na každém rohu plá lampion ze tmy a sál je plný již, polka je hrána! Ona tak blažena, plna je štěstí, otec že nezdarem zoufalý z rána nebude bíti ji napuchlou pěstí! Jak vítr lesní, hle, křepčí již v ráz! 44