Počátky a konce dnů.

Počátky a konce dnů.
Po noci, jež byla tak dlouhou, by skýtala snění lidem, já vyjdu vždy s novou touhou a s plodným, radostným klidem. Ó zdravé a vonné je ráno, jak nad šedí ulic hoří, – kdy náměstí paprsky stláno je jednou jásavou zoří. V tom smíchu dětí a v ruchu jenž ve svěžím ránu se zrodil, v tom hluku mému je duchu zas volno, jak pouta bych shodil... Hned toužím, říkám si zase: „Dnes vzruchu den je a činu!" A život lehkým tak zdá se, bez lží a nástrah a stínů!... 47 Tak mizím za práh, kde žití mne počne vězniti znovu, ty stěny v sebe se řítí, já ležím pojednou v rovu... A stařec, Povinnost, slepý, jenž nedbá mozku ni duše, mi zdrtí všechen klid v střepy a směje se tak suše, – že večer vychladlým vzduchem lamp zář kdy smutná se budí, jsem malomocný již duchem a srdce v prsou mi studí. 48