Sloky.

Antonín Sova

Sloky.
Dřív než cos perného a směle říci chceš, kdy konvence tě kolem dusí.dusí, kdy řádů zpuchřelých je tmelem pouze lež a v bahně tom se žít ti hnusí, nevzdychej, nezaplač a ukryj babský klep, nemužné všecky potlač vzdechy, že světa zhýřilý a urychlený tep dnů tvých tě zbavil těchy, že všude propasti jen viděl mozek tvůj a málo svatých reků, – dřív muže v sobě stvoř a ženu připravuj pro sklizně příštích věků. 49
Básně v knize Soucit i vzdor:
  1. Vznešenou čtyrspřeží...
  2. Květnová reverie.
  3. Děcká kapitola.
  4. Po krisi mládí.
  5. Dojem z ulice.
  6. Jaro na hřbitově.
  7. Letní myšlénka.
  8. Déšť v samotě.
  9. Po rocích.
  10. Zlatá moucha.
  11. Podzimní ohně v poli.
  12. Píseň.
  13. Samota.
  14. Stínové obrazy.
  15. Klam.
  16. Nad starým autorem.
  17. O nemysli...
  18. Za bratrem Janem.
  19. Melancholická neděle.
  20. Tichý dům.
  21. Můj Oblomov – básník.
  22. Stará a nová Praha.
  23. Jeseň.
  24. Nádražní vrabci.
  25. Pevnost.
  26. Lekce pro děti.
  27. Děcká kapitola.
  28. Počátky a konce dnů.
  29. Sloky.
  30. Vánoce.
  31. Nedělní jitro.
  32. V jarní noci.
  33. Otevřený chrám.
  34. Ukolébavka z předměstí.
  35. Rokoko-babička.
  36. V rákosí.
  37. Sluneční hodiny.
  38. Poledne u obory.
  39. Lesy hučí...
  40. Odpočinek v lese.
  41. Rokle pod lesem.
  42. Modlitby.
  43. Dědičná hračka.
  44. Sonet v září.
  45. Bouře v samotě.
  46. Za slunných dnů.
  47. Zimní reflexe.
  48. Ku staré parallele života.
  49. Když zemřela školačka.